Doporučuji Vám nový, nadherný, internetový prohlížeč - Vivaldi Vivaldi - Prohlížeč pro naše přátele

Fraktur- und Kurrentſchrift

Pravidla psaní Psaní ſ, ß, s

ſ reprezentuje neznělé s vyslovované [z] (langes s) se píše:

Kulaté, koncové s (Schluß-s) reprezentuje znělé s vyslovované [s] a píše se:

Pokud se při skloňování změní výslovnost, změní se na dlouhé s. Např: Haus › des Hauſes, die Häuſer, Glas › des Glaſes, die Gläſer

ſſ (Doppel-s) se píše:

Pokud je třeba slovo rozdělit, děje se tak takto: Meſ-ſer, faſ-ſen, Waſ-ſer, wiſ-ſen, Kiſ-ſen, meſ-ſen, freſ-ſen, Gaſ-ſe, Taſ-ſe, laſ-ſen. Obě s zůstávají dlouhá.

ß (Scharf-s, Eszett) se píše:

Pokud je potřeba rozdelit slovo obsahující ß, děje se tak takto: Stra-ße, bei-ßen, hei-ßen.

Nevýhodou je, že se píše po krátké i dlouhé samohlásce, a nemůže tudíž indikovat její délku. Tento problém se pokusil vyřešit Dr. Joh. Christ. Aug. Heyse novým pravidlem, podle kterého se na konci slabiky místo ſſ nepsalo ß ale ſs. Přes opakovaná doporučení i dalších lidí se toto pravidlo neprosadilo.

"ß" se nepíše ve slovech s příponou -as, -is, -nis, -us, ačkoli by se tam logicky psát mělo a ještě koncem 19. stol se tam také psalo: Atlaß ← des Atlaſſes, Kürbiß ← des Kürbiſſes, Verzeichniß ← des Verzeichniſſes, Zeugniß ← des Zeugniſſes, Geheimniß ← des Geheimniſſes, Verhältniß ← des Verhältniſſes, Bündniß ← des Bündniſſes, Indeß ← Indeſſen. Rovněžtak se psalo: weß, deß, deßhalb, weßwegen deßwegen. Důkazem toho jsou, kromě historických tisků, genitivy: weſſen a deſſen. Stejně jako se do "pravopisné" reformy roku 1998 psalo: Exzeß, Prozeß, Kompromiß, Kompaß, Kongreß, Fitneß.